jazek

slovnike

stránke

o moravštině (hanáčtině)

česke

1995-07-19 Jegorič Sázava ´95

1997?(2001?) Radek Milštain Oficiálni moravština

1998 Zbyšek Šustek Otázka kodifikace spisovnyho moravskyho jazeka, in: Britské listy

1999-09-09 Alexander Stich Tře jazeke v jedny zemi, in: Britské listy

2001 Robert Keprt Je moravská národnosť ? Ja !

2001-02 -rak- Stary módrostě v novy době

2001-02-22 farářskej bacha na moravštinu

2001-02-22 Black moravština tam je nejspíše proto, že z Moravy jsem. :o)

2001 Emilián Němec, Milan Horák Xronologia moravštine

2001-07-06 Čeština – jazek obecné

2001-11-16 02:45:41 Robert spisovná moravština

Jsem pro kodifikaci spisovné moravštiny. Proč by se v moravské škole nemohlo učit moravsky ? A že Morava může nabídnout více spisovných jazyků ? Lužičtí Srbové mají dva spisovné jazyky, Norové čtyři.

2001-12-06 17:16:26 hnut kamsun Re: spisovná moravština

opravdu čtyři, si si taký istý, stryko?

2001? Milan Myška Pozdrav z Hlučínska

2001? Ivo Dvořák Vládni poradca z Pálave

2001? Jenom se tak dívám

2003-08-07 Boleslav Navrátil

téma Hanáčtina

Rovnost 2003-08-07

stránku připravil Boleslav Navrátil

FOTO ARCHIV

Na stréčka Křópala se už zapomíná

Rodištěm bratrů Šindlerových, kteří vymysleli rodinu Křópalových z Břochovan, je Cholina u Litovle, obec na okraji hanácké roviny. První zmínka o ní je v zápisech už z roku 1311. Obec od poloviny 19. století velmi prosperovala, což zastavila až meziválečná krize 20. století. Dnes hledá Cholina novou kontinuitu. Zajímavé je místní muzeum, kde najdete kompletní ševcovskou dílnu, formy na tvarůžky, staré pračky a různé hospodářské nářadí.

Autor veselé hanácké postavičky Jozéfka Melhoby Václav Šindler se narodil právě před 110 lety. Jeho bratr Valentin byl o osm let starší, ten zase vytvořil a ztělesnil dominu jící osobnost žoviálního stréčka Křópala z Břochovan. Tetičku Křópalku představovala dlouhá léta herečka M. Jarulíková. Tyto postavy byly před válkou a ještě nějaký čas po ní mezi lidmi na Moravě mimořádně populární. Mnoho prostoru jim dávala také brněnská rozhlasová stanice.

Redaktor Gabriel Gössel připravil pro Československý rozhlas v Praze několik pořadů o bratrech Šindlerových. "Byli celkem čtyři bratři a pocházeli z obce Cholina u Litovle, tři se vydali na pěveckou dráhu," uvádí Gössel. Jejich otec byl hostinský a obchodník. Hlas nejstaršího Valentina se na fonoválečcích a gramodeskách objevuje už před vznikem Československé republiky. Na nich i těch pozdějších nalezneme nahrávky operních árií, operetních popěvků, národních písniček a také humoristických výstupů i populárních šlágrů.

Valentin maturoval na kroměřížském gymnáziu a na počátku 20. století pak studoval v Olomouci bohoslovectví, kde byl mj. dirigentem seminaristů. Na radu dirigenta a skladatele Karla Kovařovice ale studium přerušil a věnoval se opernímu zpěvu. Těsně před první světovou válkou se stal řádným členem Národního divadla, později byl oporou brněnského Národního divadla. Antonín, druhý z bratrů, působil jako lyrický tenor v Brně, v královské opeře v Bělehradě, hostoval na mnoha scénách u nás. Po válce vyučoval na Janáčkově akademii v Brně. Nejmladší Václav začal pěveckou dráhu v Ostravě, později jako buffo-tenor u Městského divadla v Brně. Od roku 1925 spolupracoval s Československým rozhlasem, kde většinou vystupoval jako "Jozéfek Melhoba". Umřel při estrádním výstupu na brněnském výstavišti.

Valentin Šindler tedy "stvořil" rozhlasovou a divadelní podobu zemitého hanáckého sedláka stréčka Křópala z Břochovan, který prostým rozumem a nezatížen politikou komentuje dění kolem sebe. Valentin je autorem mnoha divadelních revuí, lidových her a povídek. Po první světové válce přijímalo obecenstvo divadel i posluchači rozhlasu s vděčností a zájmem všechny jeho pořady. Šlo vlastně o rozvinuté vtipy ozvláštněné hanáckým dialektem. Mezi Valentinem a diváky nebo posluchači vznikala úžasná vazba, takže mu lidé posílali příhody, které se staly u nich v obci nebo městě. Valentin Šindler tak nashromáždil úžasný archiv působivých a veselých příběhů, příhod a vtipů z celé Hané. Některé z nich pak vyšly knižně. Svého milovaného stréčka Křópala zpodobnil Valentin Šindler v roce 1934 také ve filmu Na Svatém Kopečku.

Doby lidových vypravěčů jsou za námi, také proto, že je zprofanoval komunistický režim, který chtěl, aby mu sloužili. Je ale škoda, že se ještě v rozhlase ani televizi neodvážili k retrospektivě tvorby bratří Šindlerových, která by předvedla, co vše považovali stréček Křópal z Břochovan, jeho žena a Jozéfek Melhoba, za důležité, čím posluchače bavili a jak vlastně interpretovali tehdejší dobu.

Farářova dílka byla populární

· Mezi pozoruhodné prozaiky a humoristy Hané patřil i dubanský farář František Zgoda. Psal pod pseudonymem Karel Křen a jeho díla byla mimořádně populární. Jeho povídky mají jednoduchou zápletku, jsou veselé, ale všechno v nich s pomocí boží a slušných lidí dobře skončí. Největší oblibu získala knížka Strýčkovy rozumy. Knižně vydal Křen jen šest titulů, protože většinou publikoval v časopisech.

Bystřina přivedl Uprku

· František Dostál se narodil roku 1861 a byl známější pod literárním jménem Otakar Bystřina. Ze Slovanského gymnázia v Olomouci byl vyloučen pro rozepři se strážníkem. Vystudoval v Praze práva, byl sekretářem spisovatele Josefa Václava Friče. Přátelil se i s Petrem Bezručem, protože byl vynikajícím vypravěčem. Nejznámějším Bystřinovým dílem je Hanácká legenda. Bodrého dědečka Šelepu odnesou andělé do nebe, aby mohl prozkoumat, zda je pravda, co káže o nebi tovačovský farář. Ten popisoval nebe z perníku, tvarohu, másla a knedlíků. Šelepa projde nebe hanácké, valašské, slovácké; tančí se tam a zpívá, ale dobré jídlo žádné. Po stu letech se z nebe vrátí do rodných Věrovan a dělá "obecnímu véboru" jenom potíže. Bystřina dovedl na Hanou i slováckého malíře Jožu Uprku.

Slovník čeká na vydání

· Josef Borocký z Pivína u Prostějova byl nejen skvělý muzikant a skladatel, ale také znalec hanáčtiny. Léta sestavoval jedinečný slovník dialektu. "Pracoval na něm třicet let," tvrdí starosta Pivína Jan Vrána a dodává, že obec měla zájem slovník vydat, ale mezitím Borocký umřel a celá věc se pozdržela. Obec však stále chce slovník vydat a doufá v nalezení sponzora. "Je to o penězích," tvrdí.

Autorovi učebnice hanáčtiny se ozývají lidé z celého světa

najdete na internetu

Učebnici hanáčtiny najdeme také na internetu. Autorem této stránky je Libor Smítal z Olomouce. Narodil se v Ostravě svým hanáckým rodičům a po studiích v Praze byl později repatriován na střední Moravu. Hanáčtina na internetu vznikla před třemi lety jako tzv. hec, když si doma léčil chřipku a z dlouhé chvíle vymýšlel něco, co by pobavilo jeho české spolužáky. Věc se rozrůstala a autor tvrdí, že už dnes ji není s to dodělat. Jinak je Libor Smital činný ve výrobní sféře a nemá nic společného s jazykovědou.

· Hanácký dialekt je ve vztahu k češtině odlišnější než slovenština, lze vystopovat její kořeny?

Nejsem jazykozpytec, ale s tou slovenštinou bych to nesrovnával, hlavně když ji vytvořili čeští vzdělanci v poměrně nedávné době. Jiná je určitě slovenština spisovná, jiná hovorová na jižním nebo východním Slovensku. Faktem asi je, že v hanáčtině se vyskytuje hodně zkomolených německých výrazů, které se konec konců vyskytují i v hovorové češtině, o brněnském pajazyku zvaném "hantec" ani nemluvě.

· V posledních letech se objevuje stále častěji - především ale v Brně - jazykový fenomén zvaný moravština. Někteří tvrdí, že hanáčtina je do jisté míry přechylovaná modifikace moravštiny. Mají pravdu?

Když slyším slovo "moravština", ježí se mi chlupy na těle. Tento výraz se vyskytuje hlavně v Praze a poněkud jazykově a kulturně "čistší a jednodušší" obyvatelé Čech tak označují všechno, co je pro ně dál než Český Brod a voní slivovicí, vínem a klobáskami, jde o trošku pejorativní výraz. A že to používají i v Brně? Tak to už je degenerace... Co se týče toho přechylovače moravštiny z Olomouce: Hanáčtina tu byla mnohem dříve, než se z Brna stalo zaznamenáníhodné městečko. Navíc Olomouc byla centrem Hané do doby, než z něj Marie Terezie udělala pevnostní město a městské* desky nechala odvézt právě do Brna. Tento fakt Brno nerozdýchalo do dneška, což se odrazilo např. na urbanismu a vrozené zakomplexovanosti Brňáků, zejména ve vztahu k poněkud větším městům, jako třeba Vídeň či Praha. Brno je totiž pro mě poněkud nestravitelný subjekt.

· Hanáčtina má svůj půvab a nelze na ni uplatňovat poněkud recesní měřítko jako třeba u brněnského hantecu. Zatím je ale na intérnetu hodně hanáckých příspěvků právě s tímto nevážným zaměřením. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že živý jazyk (respektive živá kultura) není o tom, že se někdo navlíkne do kroje a hopsá ve Strážnici a pak se celá taškařice rozebírá na ČT 2 okolo půlnoci za aktivní účasti intelektuálů. Pokud má někdo navíc smysl pro humor, tím lip. Na mou "hanáčtinu" na internetu se ozývají lidé z celého světa a až na výjimky (bohužel často z "echt" hanáckých dědin) toto snažení berou s mimořádným povděkem! Nejlepší reakce dostávám od hanáckých "emigrantů" ať z Prahy nebo Peru - cítí se být Hanáky, nestydí se za to. Více či méně tím žiji a určitě přitom nesedím u internetu v kroji.

· Jak dlouho se ještě hanáčtina udrží?

Tak dlouho, jak dlouho budou lidé číst věci typu "Učebnice hanáčtiny". Dokud je bude zajímat, odkud pocházejí, dokud budou mít pocit, že je dobré být odněkud, a že někde to může být jiné, zajímavější než v unifikovaném světě telenovel, supermarketů.

O udržování lidových tradic v hanáckých vesnicích se stará také řada folklorních souborů.

ILUSTRAČNÍ FOTO ARCHIV

*morava.nu: správně zemsky

ruske

1999-06 Сретенский листок

anglicke

1998? SS. Cyril and Methodius

2000-05-31 Moravian Immigrant Database

2001? Janáček, Leoš (1854-1928)

2001? The Life of John Wesley

2001? Jana Klimova Czech National Corpus (CNC)

německe

2001? Michael Ferber Kurze Übersicht über die schlesische Geschichte

Z – pěsnička

B - básnička

P – próza

S - slovnik

mina děl kurzívó – moravske jenom v přímy řeči

MORAVŠTINA I (česke „staroslověnština“)

HANÁČTĚNA

transkripca:

T1. česká

T2. 1895 Bartošova: František Bartoš Dialektologia moravská: s å, ê, è, ô, ò, û aj. (8 rúznéx e)

T3. 1999-1991+?(1895) stříšková (s ô, ê)

T4. cyrilská (s ъ)

T5. 2001/ s ę, ě; ú místo ů); moravske x = česke ch, česke x = moravske ks

T6. 2002 s ë; ďi, ťi, ňi, ďě, ťe, ňe místo ě; ú místo ů; moravske x = česke ch, česke x = moravske ks

Dědina Šebetov

očebnica

T5. Robert Keprt Na modré vlně

T1. 1813? Múza moravská, 1813

             Z 1813? Jan Kužník? Píseň o narození, vychování a lopotném stavu Hanáka

             Z 1813? Jan Kužník? Povaha lenivého Hanáka při selské práci

             B 1813? Jan Kužník? Jiná ranní ožralého Míchala

             B 1813? Jan Kužník? Nemírnost v jídle hanácké osoby

             Z 1813? Jan Kužník? Opis kroju, obyčejů a povahy Hanáka

             Z 1813? Jan Kužník? Písně soužených Hanáků v první prajské vojně roku 1741 a 1758

             Z 1813? Jan Kužník? Hořekování Hanáka v této vojně souženého

             Z 1813? Jan Kužník? Ouzkosti Hanáka v podezření, že jest špehýř

Z 1813? Jan Kužník? Vzdychání lidu hanáckého v tétež prajské vojně, kdežto Hanák v své sprostnosti nad všecky jiné národy se pejchá a nové příští Mesiáše k obraně své ourodné Hany si žádá

             Z 1813? Mauricius (Jan Kužník?) Hanácká opereta

             Z 1813? Mauricius (Jan Kužník?) Druhá opereta hanácká

             P 1813? Důvěrné psaní starostlivého otce hanáckého k svému v Holomouci študyrujícímu synu, v řeči nevázané

B T1. 1922 Ondřej Přikryl Rozmaryn, Prostijov 1922

P T1. 1927 Valentin Šindler (pseudonym Stréček Matěj Křópal z Břochovan) Plkačke a jedno drohy, Brno 1940

P T1. 1940 Filip Křemela Hanáckó kolajó, Brno 1940

1945± Eduard Beneš

Nikdy mňa nepřinutíte k temo, abex oznal slovenské národ. Je to moje vědecky přesvědčeni, ktery nezměnim. Obhajujte si jako komunisti toto stanovisko, já proti temo nic nemám, ale zastávám nezvratně názor, že Slováci só Češi, a že slovenské jazek je jenom jedním z nářeči českyho jazeka, tak jako je jím hanáčtina anebo jiny nářeči česky řeči.

T1. 1984 Hanácky pěsničke

Co se to červená

Či só hode, naše hode

Daleká, šeroká

Debech bela ptáčkem

Dež naši mlátile

Hanačka bochte v kléně nese

Hop, hop, Bartoše

Já celá ztrápená

Jož nám ten vtáček oletěl

Měla sem milého

Mozeka hrála, brčela

My červeny pantlečke

O Čelčec je lóka

O Náměšča na kopečko

Okolo Annova

Páslo děvčátko páva

Po hanácke sobě dupnem

Poď, Janičko, na slovičko

Prostijovská šenkyřka

Rostó, rostó, rostó

Tovačovsky hatě

V Tovačově na placo

Za horama svitá

Za tó našó stodolenkó

Ztratil sem já řemeň z gati

T1. 1987 V Zábřeze na rynku, Šumperk 1987

Kače má, Kače má

Poznat, poznat, poznat

Do Zvole je cesta

V Zábřeze na rynku

Jož nám ten vtáček oletěl

Petříkovi koni

Sedí děvčice

Dyž sem já šel vod Dubicka

Bušínský palóky při dolině

Za naše homne pse ščekají

Ten bušínské mostek

Blodovské zámeček

Růžička červená

Dyž se smrklo a byl večer

Za tó našó stodoló

Zatrápený Tróbelice

Z Rájce do Cotkytle stromky vezó

Crhovští mládenci só moc pyšni

Drozdovšti sedláci hodně pijó

Ach, má zlatá panímámo)

Maměnko, maměnko, mládenci jdó k nám

Velebné panáčku

Táta hrajó, vyhrávajó

Zastřelil Žampanské zajíce

Sedlák jede do mléna

Copak je to za veselí

Kdyby nebylo

Dež sem šil k mé milé

Otviréte nám juž

Čepime to mladó ženo

Líto je mně, má matičko

Háječek zelený

Nekopám, neorám

Žádný neví jako já

Můj koníček řehce

U malýho ječmena

Hory dó, květy dó

Otvíréte, hospodyň

Byltě jeden kniže

V Holomócu na placi

Šle mládenci lesem

Přišla na mě dřímavá

T1. 1987 Štyricet pěsniček z Oničovska

Ach, má zlatá matičko

Ach, muj milé

Aj, ve naše koně lesy

Andulko z Téna

Beltež jednó

Blkotala kaša v hrnko

Ceb, ceb, cebole

Děvčeti gdež řekl chlapec

Gdež sem seděl pod pecó

Gdež sem šil cestičkó ózkó

Gdež sem šil na roboto

Gdež sem šil vokolo mléna

Hanačka pěkny jabka nese

Hósovšti páni

Kom tancn, majn mádl

Matička mi řikávala

Moja mamka decke říká

Na dvoře v táboře

Náš kohótek kokrhá

Ó, srce néfalešňéši

Pod rathózem

Pojeďme, pojeďme

Před Pospišelovym

Roste borovička

Slóželo děvče

Smrtná neděla

Sprovod leti proti nám

Stávé, Aničko

Šejo bote do robote

Šomvaldsky děvčata

Štere koně ve dvoře

Te jonáčko

Toči se zlaté řetaz

Tróbelecká chasa

Vedle rebnika

V zahradě na sadě

Za našema homnama

Zatoč se, slonečko

Zatrápeny Tróbelece

Znám jeden hájek

1991 František Černý Písně láske z Hané v hanáčtině psany (nápěv Josef Borecký)

Senko, senečko

Nevěsta

Pók

Veletěla kačena

Vojensky šate

Pivinská hospoda

Skalecky prameně

Nad polama k Ivani

Haná

Láske žár

Čehy a hot

Za dědinó hájek

Hnizdo láske

Teče Haná

Zapomněla

Věneček z mašleček

Hanák záhadné

Lézačka

Dožinke

Seš te senko ale kos

Hanácky Aténe

Padaji mě gatě

Poraďte mně kamarádke

Trocho se bojim

Debes mě chtěl

T1. 1993 Co xtělo srdečko

S Pánem Bohem buďte

Lóčení, lóčení

Veseló, Marjánko, veseló svajbu máš

Jož mó miló do kostela vezó

Kokrhé, kohótko

Nevěsto, co děláš

A už je lóčka vesečená

T1. 1994 Než spadne rosa

Aj, ve naše koně lesy

Dež sem šil od Brna

Dyž sem nebyl doma

Dyž sem šel v nedělu z požehnáni

Já, řeznické tovaryš

Jede Janek z pole domu

Na drožďenské selnice

Otekla Maryna

Radostné kohótek kokrhá

Teče voda z javora

Te cholenské kosteléčko

U lobodské boži muke

V henkovskym mléně

Za horama, za dolama

Za našema homnama

T1. 1998-12-01 Tomáš Kvapil Mó mateřčinó je hanáčtěna

T1. 1998 Árie a písně staré Hané

Josef Mauritius Bulín Jora a Manda

Josef Mauritius Bulín Marena a Kedrota

Jan Tomáš Kužník Stary hanácky písně:

Z hlobokosti mé těžkosti sobě lamentojó

Do smrti nezapomeno

Po čem Hanák poznává

Dokad sem bel male ditě

Za horama svita, bode brzo den

Hana slavná Palestina, Morava je Jordan

T3. 1999 Bořivoj Novák (pseudonym Jôzêf Ludvik Srda) Hdêsê, hdesê na Hané, Hanácky povídke

T1. 1999-11-17 Moravská Třebová Jan Kostelecký Ad: Měle sme rádi Jurinovó (Dopise Blesko 10.11.)

Dovolte mně, abex reagoval na dopis pana Františka Macha z Trutnova a poděkoval mo za pravdivy slova. Néni sám, kemo se nelibi véslovnosť a napodobováni hanáčtěne Mirke Všetečkovy. Hanáčtěna je krásná, jemná řeč, ale mosí bét mlovená Hanačkó. Jož jedenkrát sem psal pano Železnymu o temto problémo. Jednička s hvězdičkó je pani Jurinová.

T3. 2001 Bořivoj Novák (pseudonym Jôzêf Ludvik Srda) Maglajz na Hané

T1. 2001-10-04? Martin Hasoň Martinovy stránke Neoficiálni vebovy stránke obce Otaslavice

2001 B. Oujezdská Autor hanáckyho slovniko J. Borocký ztráci nadějo Gdo podpoři vedáni jeho unikátniho díla ?

Po třiceti litex trpělivé práce nad sestavovánim ojedinělyho hanáckyho slovniko přestává Josef Borocký z Pivína věřit, že jeho celoževotni práca bode koronována óspěxem. Ani po několikaletym ósilí se mo nepodařilo ziskat od sponzoru potřebny penize. Přitem tuto pomucko be ocenile nejen studenti filologie či etnografie, ale henárodopisny sóbore.

"Pomalo ztrácim nadějo, že slovnik něgde vende. S prosbó o podporo sem vobeslal moře ledi a firem, ale marně. Navic tiskárna potřeboje tekst na disketě, což znamená přepsat tři dile po dvó stex padesáti stranáx. Nende však o mexanicky přepisováni, hanácké akcent vežadoje psani střišek nad někeréma sóhláskama,“povzdexne se Josef Borocký. Přinos slovniko zdurazňovala před litama he folkloristka Helena Lisická. "Stává se, že někeři autoři filmovéx či televiznix scénářu obdařijó hrdino nízkyho intelekto karikovanym hanáckým dialektem. Ten se ovšem ani vzdáleně nepodobá ledovy mlově a humoro na našix dědináx," přepomínala lektorka.

Na myšlenko vedat hanácké slovnik převedle skladatela a kapelnika Hanácké dexové hodbe zpěváci z ledovýx sóboru, keři často krajovym vérazum nerozoměle. "Névic sem čerpal ze sborniku Prostijovsky pěsničke od Ondřeja Přikryla, postopně sem získával dalši prameně. V padesátéx litech se tato "nedemokratická" literatura likvidovala, ale naščesti spósta věci meze ledima zvostala. Dež se o mym snaženi dověděle,nosili mně pak z hure hanácky kalendáře a dalši skvoste," veprávi Josef Borocký, keré specificky véraze odposlóxával od osedliku take při tólkáx regionem. V sedmdesátéx litech se v odborny iteratuře dočetl, že hanáčtěna je mrtvé jazek. Abe tuto teorio vevrátil, sedl a napsal desitke zbrusu novéx hanáckéx ledovek. Originálií zpěvnik s kresbama bel prý okamžitě rozebrané.

Hanácké slovnik, jak zni titul veledíla, má rozsáhló předmluvo, včetně vesvětlivek ke gramatice. Deť hanácké dialekt s dvanácti mutacema je nérozšířeňéšim nářečim na Moravě. Závěrečná stať je věnovaná přislovim a rčením, ale he názvum krajovéx jidel.

T3. 2001-03-29 od 17 h Přerov, Muzeum Komenskýho Zdeněk Přikryl Pravdomluvná prostořeká hanáčtěna

T1. 2001-03-29+ dar Hanáčtěna na dědináx ešče žeje Novy Přerovsko č. 13/2001, Přerov, str. 16

Posledni přednáška jarniho cyklo Muzejnix óterku pořádaná Muzeem Komenskyho v Přerově bela beseda prof. Zdeňka Přikryla s názvem Pravdomluvná prostořeká hanáčtěna. Přednášejíci Zdeněk Přikryl na sebe prozradil, že se narodil v Xomótově ho Olomóca a je hrdé na svuj hanácké puvod a ke svymu nářeči se take hlási.

Jož třicet lit se soxař, básnik a profesor Zdeněk Přikryl zaznamenává slovni obrate v hanáčtěně, kery zaslexne třeba he v tramvaji a líbijó se mo. Posluxači měle možnosť slešet hanácky rčeni, příslovi, slovni obrate, anekdote he příběhe v tomto nářeči,jež však postopně s rozšiřovánim spisovnyho jazeka zaniká. "Hanáčtino poožívám, dež přejedo do rodné dědine, gde se občas zendeme se svéma vrstevnikama. Mlovime jenom hanácke, he gdež toto nářečí o spolužáku, keři se odstěhovale do města, zakrňoje," vesvětlil profesor Přikryl, odbornik na hanáčtěno. Beseda bela pro posluxače poočná a zároveň se na ni dobře pobavile. Trefny só napřiklad v hanáckym nářeči přerovnáni: Sladké jak cecek nebo má břôch jak obracené lavôr nebo rčeni: Tož to néni hup na krávô a jôž je tele! D^ež chceš tananá, nesmiš hajajá!

"Schopnosť zaxovat se svy nářeči je projev orčité inteligence," míni profesor. Podle jeho názoro je hanáčtěna tak bohaty nářeči, že někery zážitke vyjadřoje lip než spisovná češčina. Dalši setkáni se zajímavéma osobnostma v rámco Muzejnix óterku Muzeum Komenskyho pořádá až na podzem.

T1. 2001? Honza Pruměrné kýbl

T1. 2001 CD Debe decke tak belo, Olomóc

Konice Pod horama tráva roste (Valašenka/Pastéřka)

Prostijov Či só hode

Vřesovice Šefc sedí na plotě

Pačlavice Naša Kača

Konice Tancovale

Kostelec na Hané Sloboda, sloboda

Kostelec na Hané Jož, jož, jož

Prostijov Gdo be se tak oženil

Tovačov Jaká be to haňba bela

Ó, zrno

Menuet

Tluču, tluču

Prala plinke

Navařela bochet

Menuet

Ó, zrno

Tovačov Tovačovsky hatě

Co mě bévávalo

Svatojánské večer

Poď děvčátko, poď tancovat

Písmák

Ešle mě, má milá

Co mě bévávalo

Prostijov V tem Brodečko

Bludov Měla sem milého kominára

Čunín Blkotala kaša v hrnko

Tovačov Citov, Brodek, Luková

Tovačov V tovačovskym zámko

Štarnov Přáslavská kasárňa (Šumberská kasárňa)

Prostijov Alexandr

Tovačov Ztratila sem kanafasko

Prostijov Daleká, šeroká

Prostijovsko Ach, debe decke tak belo

T1. 2002-01-09 Ivana Pustějovská Hanáčtěna jož dobévá svět Kdo se xce naočet „po našem“, nexť se vrhne na internetovy studium Mladá fronta Dnes (Véxodni Morava)

T1. 2002-01-09 (ipu) Jaky só lekce kurso hanáčtěne na interneto

T1. 2002-01-09 (ipu) S capinama a turkem přežejeme e to Evropo

T1. 2002-01-09 (ipu) Klóhá to, aneb baxa, ať se nenabiješ čoňo!

2002-02-21 Bohumír Kolář Bořivoj Novák – vědec brodící se v humoro Olomócky leste

2002-02-21 –bk- Několik slov místo nekrologo Olomócky leste

T3. 2002-1985+ Ať bêlo, jak bêlo

Kolibka a zlaté povijan

Matička mě nedaji

Abeceda skáče

Jedna Kača, dvě Kače

Mê zmê řemeslnici

Povidala straka vraně

Gdes tak dlóho bêla

Jede koza

Ôdělám svajbô bohatô

Dobrá rada

Bôde vojna

Gdêbêch já bêl

Hanáci dó

Mama, tata a mê všeci

Až já ômřô

T6. 2002-03 Robert Keprt Kult

Teskná setba

Samota vodë

Plač s ořexama

Magistrála kraslic

Čuháčtina

T1.                  DOČKAL, František Čuhácká dědina, památník podřečí čuháckého,

                          Velké Týnec : Jednotné kulturní a společenské středisko, 1967. (150 s., obr. a map.)

T1.                      DOČKAL, František Čuháci vekládajú, Nářečí čuhácké Velké Týnec, Národopisný

                              soubor Týnečáci, 1996. (135 s.)

Brněnština (Hantec, Plotna)

Hantec

Brněnské hantec

P Antonín Žiška

P František Beran Kindoši

S Petr Dvorník, Pavel Kopřiva (a Pavel Čiča Jelínek, Radek Rettegy, Michal Polák, Roman Venclovský) Velký slovník hantecu, Hanteco-český, Česko-hantecový, Brno 2000

T1. 1996 Pavel Jelínek – Číča Štatl, Brno 1996 III. vedáni

Stará plotňácká rčení - 1

- 2

- 3

Starý plotňácký vtip

B Na ponadratě

B Zlodějka

Z Polentérská

P Jak Lojza Pekárek vypravoval partě „plotny“ ruskou povídku

Štatl

P Mlha

P Silvestr

P V hokně

P Štatlaři

P Pauza

P Doktor Špína

P Převtělení

P Král železa

P Večer

P Kníže brněnské bohémy

P Žízeň

P Rudi

P Cesta

P František Kocourek Jak zkalil Žanek Husa v Pakostnici

P Jak Žanek Husa šeredně vybóchal křížatý

P František Kocourek Mlata na Bílendě 16 kilo 29

P Válka vo tom, jak to s tó brněnskó plotnó bylo

Z Bodlák Voko bere

Z Štatl se nám propadá

Z Křivé komín v Majlontě

Z Až se prygl provalí

Z Ujíždí nám Zelňák

Z Štatl

Z M. Hanák Brněnská hantýrka

Z Jiří Rafaj Brněnské borec

Z M. Hanák S písničkou jdem světadíly

Z Pavel Jelínek Čóraři

Z Vladimír Fuks Ponávka

Z ? Brněnská

Z M. Hanák Blues pátého nástupiště

Z Pavel Jelínek Flastr, co mě učil štatl

T1. 1999 Stanislav Moša My fair lady (ze Zelňáku) (brněnská verza)

T1. 1999 Špígl hantecu Zrcadlo mluvy

Kamarád Viki Ve škole hantecu

Kamarád Viki Jak sem k Pepkovi přišel

Kamarád Viki Šorfky s Pepkem

Kamarád Viki Trafika

Kamarád Viki Servírka Sůzi

Kamarád Viki Vzpomínky starého uhláře

Magdon Jak sem ubóchl flétnu na mašinu

Magdon Jak sem zadurchčil do Jihlavy

Magdon Jak borci přicházeli vo harizony

Magdon Jak prafotři Cajzl, Morava a další hledali Domášov

Magdon Červená karča

Magdon O Žankovi a Mařce

Magdon Tři goldnový harizony dědka Všegómáka

Magdon Ve škole hantecu

Leoš Toman Bévávalo

Leoš Toman Dvojky

Leoš Toman Hokna

Leoš Toman Spartakiáda

Leoš Toman Hafo srandy

Leoš Toman V kéru

Leoš Toman Čao, kemo

Leoš Toman Pátek třináctýho

Leoš Toman Je to normálka?

Leoš Toman Velikonoce

Leoš Toman Špíl

Leoš Toman Skvadra

Leoš Toman Prázdniny v gébišu

Leoš Toman Savana hokna, Libo!

2001-01-27 Adalbert Kolínský Cimrman a Hantec

Horáčtina

Dolština

Záhoráčtina I (Kelčsky Záhoři)

Moravská SLOVENŠTINA (slováčtina)

1813? Múza moravská, 1813

B 1813? Píseň dle dialektu slovenského

Dolňáčtina

Horňáčtina

Kopaničářština

P Bedřich Rychlík Pověsti z moravských Kopanic, Brno 2000

Záhoráčtina II (Záhorí/Záhorie)

P 1938 Zuzka Zguriška Bičianka z doliny, Praha 1938

Jozef Moravčík Hakáčové víno

2000 Viera Barošková Rozmarný chválospev na Záhorákov Naša Senica 2000/12

Keď sa povie hakáčové víno, každý pravý Záhorák, a v Senici tiež takí sú, vedia, že je to agátové víno. A čo také vínko vie robiť za divy... Rozväzuje jazyk, prináša nádherné myšlienky... Zrelo, zrelo, až dozrelo Hakáčové víno od Jozefa Moravčíka Jakubovca, kniha, ktorú jeho brat Štefan Moravčík nazval rozmarným chválospevom na Záhorákov. Dobré i zlé stránky Záhorákov sú zvládnuté nefalšovaným typickým záhoráckym humorom a to všetko v rozšafných veršoch. Čo-to o knihe nám prezradil sám autor.
* Aké je Hakáčové víno?
- Treba ho okoštovať. Myslím si, že každý, kto si "logne" tohto môjho Hakáčového vína, si príde na svoje.
* Ako sa po ňom cítite vy?
- Výborne. Som rád, že ho môžu posúdiť aj druhí ľudia.
* Aké ingrediencie ste dali doňho?
- Dlho som ich zbieral a môžem povedať, že "enem tí najlepší".
* Prezraďte teda, ktorá v ňom dominuje?
- Je ich tam takých viac. Sú tam ukryté hlavne víno, ženy a pesničky. Každý by si tam mal niečo pre seba nájsť, vychutnať tú svoju zložku.
* Ako dlho ste robili Hakáčové víno?
- Asi rok. Materiál som mal nazbieraný už dlhší čas.
* Muselo to zrejme všetko dozrieť...
- Presne ste to vystihli.
* Je váš recept na hakáčové víno pravý, pravdivý?
- Áno, je pravdivý a treba to vyskúšať. Naozaj sa dá podľa neho víno urobiť. A môžem z vlastnej skúsenosti povedať, že už burčiak bol výborný... Podarilo sa mi však z 15 litrov dva uchovať až do uvedenia knižky.
* Čo ste touto knihou chceli Záhorákom a možno aj všetkým Slovákom povedať?
- Že záhoráčtina je veľmi pekná reč. Veršami jej skladám poklonu, ako i Záhorákom a tiež niektorým sídlam. Každý Záhorák chce svoj kraj pozdvihnúť, ja k nim tiež patrím a zvolil som takúto formu.
* Nemáte pocit, že sa záhoráčtina trochu vytráca zo života?
- Nemám pocit, že by sa vytrácala. Presvedčil ma o tom Ženský zákon, hra, ktorú sme spolu s bratom Štefanom preložili práve do tejto našej reči a som veľmi rád, že už tretí rok je tento titul stále vypredaný. Má veľký úspech. Hrala sa aj v Košiciach a z odozvy som nadobudol pocit, že naša záhoráčtina je každému blízka.

Valaština

1813? Múza moravská, 1813

Z 1813? Aj, což je to taď za děvče?

B 1813? Jiná valaská

B 1813? Jiná při rekrutýrování

B 1813? Kvílení zamilované Valašky

B 1813? Jiná zamilované Valašky

B 1813? Jiná

B 1813? Jiná

B 1813? Zamilovaného starce v šenku ožralého, jenž dle obyčeje valaského ve dveřích stojící milou k tanci vyzvati chce

B 1813? Odpověď Valašky

P Helena Mičkalová O čem si vyprávjajú Karlovjané, 1995

P Helena Mičkalová Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo, 2001-1995+

S Josef Fabián Slovník nespisovného jazyka valaského, Valašsky Meziříči 1999

S Silvestr Kazmíř Slovník valašského nářečí, Vsetín 2001

LAŠTINA

B Ervín Goj (pseudonym Ondra Łysohorski)

B Ludmila Hořká [1892-1966] Tesknice, 1992

Cerečka

Roztomila starosť

Tesknice

Pastyrečka

Někupil

Plač, ceřičko

Něchci že …

Maštalička

Meluzina

Bezstarostny

Žaby

Černe oči

Zpivaj, ptačku, zpivaj

Bejaminek

Jochymek

Z Hej cup, Marjana

Z Chodimy po koledě

Z Vstavajtě, bratrove

Glajchova

B Emílie Gudrichová Verše z Opavska, Opava 1997

1 Rodnej zemi

2 Bezručova osmdesatka 15. 9. 1947

3 Slezsky chlop

4 Utočišťa Slezakuv

5 Zahradka

6 Lučeni s domovem

7 Jachtarske zvony

8 Ja něchcu stareho

9 Chcu synka chutneho

10 Zaletnici

11 Komarovsky krchov

12 Něpoviš?

13 Něbertě se vdovca

14 Hasrman

15 Vadzenica

16 Bolavy zub

17 Ze starych hasičskych časuv

18 S jednum chybum

19 Historia Kožeho Hradca

20 Klebety

21 Mrzy

22 Strašidlo

23 Ostra havirka

24 Tvrde hlavy

25 Kajicna vdova

26 Dobra medecina

27 Pozur na chlopy

28 Na balu

29 Pomsta je sladka

30 Stara tanečnica

31 Fit, fit, fit

BP Jana Schlossarková Co se stalo … u pěra povědalo, 1999

B Po novym roku

P Zapališ

P Zpěvačka

P Buchta

B Panska rež

P Na Ščepana

P Tlusta fořtka

B Buty

P Holici mydlo

P Novy kostelnik

P Zpěvak

P Maryčka

B Česnekova medicina

P Chleba

B Tchuř v hajovně

P Cigary

P Smrč

B Vesely kdyšik na Prajzke

P Prvša noc

P Tramvajky

B Duch v Buslavicach

P Čiňanka

P Koně

P Polivka z hřebika

B Cigani

P Herynek

P Gořalka z Tuzexu

B Ztracena flinta.

P Mařenka

P Novy policajt v Benešově

P Šlam

P Ryly

B Shnily synek

P Tři hřebiky

P Galan

P Opereta

P Kulturni referentka

B Gripa

P U českeho vojska

p Uvzate koně

P Pater Wyka

B Dobra rada

P Klobuk

P Un něbudě

B Moc gořalky

P První rajza do Reichu

P Gebis

B Skleroza

P Bujna hřiva

B Hasičsky bal

B Na koněc

Postřehe nejenom z děcky ordinace

P Peter

P Jožka

P Boxer

P Co na srdci, to na jazyku

P Doktorsky kuferek

P Čípky

P Velká tabletka

P Bony

a další česke

B Růžena Forgačová Na okraj (I), 2002?

http://starabela.cz/zpravodaj/zprav0102/zprav0102.html

Novy rok smy zas začali,

za jedničku dvojku dali.

Od prosinca, kdy se psalo,

su tu zpravy - a ni malo.

V čas vanočni měla Bělá

před střediskem u kostela

strom, kery tam zasazeny,

hrubě šumně osviceny!

Tež chalupy se zdobily,

svatky světlem prozařily.

Na kopcu za panem Lyčku,

postavili tam kapličku -

milu, v plne paradě,

hned u cesty v zahradě.

To je zvlaštnosť v dnešnim čase,

všeci stoja tam v užase!

Chalupy jak pavilony,

kere staly milijony,

bungalovy s bazenami,

s krbem, s hřištěm, se saunami -

včil ledaco ma dědina.

Šak kaplička je jedina.

Každy rok na Mikolaša

stařičkovi tež přinaša

Majka cosik pro radosť,

jaku taku maličkosť.

Ma rad sladke - se pravila -

velku Gejšu mu kupila.

"Na co taka čukolada -

peněz za ňu je hromada!

Za tu jednu se vyměni

pět čukolad na vařeni.

Měl bych dluhy požitek!

Vem se Gejšu nazpadek!

Taku drahu čukoladu

mam měť kratko pro naladu?

Tych hořkych mi přiněs pět -

može jich byť aji šest!

Množstvi - to se u mě ceni,

k televizi potěšeni,

baj ku zpravam, to je věc!"

Tak stařiček skončil řeč.

"Na Vanoce ryba byla,

važila tak ze tři kila,

naši rybu obstaraju,

šak zabijať mě něchaju.

Vytahnu ju venku z vany

a už ju mam pod nohami,

ryba robi kotrmelce,

honimy se po kupelce,

do handry sem ju popadla

ež z kuta zpod umyvadla.

A jak sem ju praštiť chtěla,

palička mi vyletěla

a rozbila zrcadlo!

V ruce držim držadlo.

Potvora je na svobodě,

mrska sebu zas ve vodě!

Zabijani sem skončila."

Tětka Žofka tak pravila.

"Ja se kupim včil filety,

stača mi baj amolety -

mladi su pro každu srandu,

kupja kraby! Su v Kauflandu,

lebo jak ty mena maju

velke gvelby, co su v kraju."

Na Štědry deň přefajnovy

čerstvy salat kobzolovy

zrobi Božka. Choť su dva,

hodně teho uděla,

Franta ma rad ten div pravy,

jak děcko je nědočkavy.

Ale jaksik to přehnala,

obři misu udělala.

Na Hod Boži zase ryba,

němět salat - to je chyba!

Potem k němu na Štěpana

klobaska je opikana.

Ešče trochu je v ledničce,

volske oko na panvičce

na dalši deň k němu da,

hospodyň je šetrna!

Franta, jak ho uviděl,

stanul, cely zesivěl,

prašti ruku do stola,

strašnym hlasem zavola:

"Ja ten salat nežeru!

Všecky zbytky zeberu,

na plac kuram vyhodim!

Česnekačku uvařim!"

"Představtě se - Mařka pravi -

muj chlop něma rokum zdravy:

dostala sem na ježiška

novy kožuch - je to liška.

Co v chlupatym kožuchu -

nědopnu ho na břuchu,

zchudnuť do ňho ja němožu,

a dosť, že mam svoju kožu.

Prodam ho za pulku ceny,

choť chlop budě nabunčeny,

v almaře ho něschovam,

molum zežrať neněcham!"

Řekla Danka Jendovi:

"S tebu se tak pobavi

člověk v tvoji společnosti!

Popiješ - je po radosti,

hned očami pomžuravaš

a u stola baj pospavaš!

Rozhodla sem: na Silvestra

pujděm letos každy extra!

Rada zpivam a tancuju,

piťu vubec něholduju.

Ty di tam, kaj chlopi tvoji,

duša ať se ti zahoji!"

Potem všecko jak skončilo?

Dluhe psani by to bylo -

situace je napjata!

Už byli u advokata.

Zpominatě? Dvě rychlosti

měla roba ku činosti:

prvni - ta je pomala,

pomalejši ta druha.

Ja mam třeti - to pro změnu,

bo ta moja je k ničemu.

Včile zrobim v celym tydňu

meň ež kdysi v jednym dňu.

Přišel Vaclav k doktorovi

ku Velkému - zubařovi:

"Pane doktor - podivajtě,

moje zuby spočitajtě,

každy druhy zub mam ven,

su jak noty na buben!

Tak vypadať něchcu dale,

roba chodiť chce na bale,

pry šak se mnu něvyleze.

Tuž mi zrobtě ty proteze,

ať mi hubě krasu daju,

enem ať mi něcvakaju..."

"Toho se bát nemusíte,

jak by vaše - uvidíte,

nepozná se jejich změna."

"To sem je rad

- pravěl Vena -

davno sem se jich měl dať.

Na roby se budu smjať."

Nale stryčku - maroditě -

do doktora furt choditě?"

Stryc Nováček pravi Vefce:

"Choť sem mi baj ani něchce -

ti doktoři tež chcu žiť,

rodiny třa uživiť!

Tež podpiram lekarniky

tym, že od nich beru liky!"

Stryček Vefku rozesmjal

A šmatlal se zase dal.

"Furt se vola - krev darujtě

a životy zachraňujtě!

Bo je třeba do zasoby

tu krev mivať na něhody,

operace a urazy.

Kdosi da baj parurazy

tu nejdražši tekutinu -

ten je u mě za hrdinu!

Bo ja krev bych dala ztěžka",

tak rokuje tětka Nežka.

"Něvitě šak, esli v kraju

sadlo kajsi nesbiraju?

Hned bych dala deset kilo,

to by se mi ulevilo!

Možna, že by baj věc vzali,

sadlo ze mě vysavali,

nevzala bych odměnu!

Enem bych se pro změnu

do cukrarny zastavila

celu dortu se kupila..."

Kdysi heva Němec žil,

za robu se přikludil.

S našu řeču měl potiže

cely život - ež k něviře.

Bělšti lude zpominali,

co od chlopka slychavali.

Raz tež borak němoc měl,

do doktora přece šel:

"Mila páne dochtoróva,

ja sem býti nemocnóva,

hlávy boli, břzúcho s..li,

rúmpy púmpy tam delály..."

Doktor ved řeč tu a tu,

nařidil mu dijetu,

co ma jesť, co udělať,

za tydeň se ukazať.

Stav se šak moc nězlepšuje.

Chlopek to hned vysvětluje:

"Ja chtit fšícko, co právila,

enem muj vúl sláby byla!"

(To a jiné zpominky

slyšela sem od maminky)

V novym roku s čislem dvě

ať stě všeci v pohodě,

jak ve svoji rodině,

tak susedi v dědině,

i na obci pan starosta.

K světu volam slova prosta:

ať nenisu vojny znova!

Ať je furt klid!

B Růžena Forgačová Na okraj (II), 2002?

http://starabela.cz/zpravodaj/zprav0202/zprav0202.html

V novym roku stě v pořadku -

co ma dvojku vpředku vzadku?

Prvni měsic je za nami,

je tu unor se zpravami!

Jak sem co kaj posbirala,

redakciji sem poslala,

ona ma na uvažeňu,

co hev da ku zveřejněňu.

Sem pravěla jasnu věc:

pišu to pro NAŠU ŘEČ! -

co v dědině uvidim,

věcej ale vymyslim.

Na zpravy a na blbiny

matě telku a noviny,

vyberetě sobě v mžiku

hruzu, srandu, politiku

či kulturni pořady,

hovadiny, estrady.

Ja chcu těšit ludi stare,

unavene, smutne, chore!

Mladi - ti nos ohrnuju

a baj psani zesměšňuju,

tym zkazuju jednu větu:

bavtě se na internetu!

Děda šak ať radosť ma,

s babi nahlas přečita...

Člověk se furt enem divi,

jak su lude pověrčivi!

Leva noha - prava noha -

keru prvni třa z domova?

Malo chodi kominik -

kdy včil chytať za knoflík!

Jak přes cestu přejdě kočka,

jak dluho tam kdosik počka?

Ruku komu křižem dať -

to jak by tě uštknul had!

Jak maš radosť něčekanu,

hledaj dřevo k zaklepaňu!

Měsic jak ma srpek novy,

něhleď z dveři do oblohy!

Letošniho šak unora

magicke su v nim numera:

pět dvojek tam datum ma -

kombinace užasna!

Tych numer je k dovršeňu

ešče v patek - ku všeckemu!

Dyť to neni normalni -

co se všecko naplni?

Buď da furu radosti

lebo hory neštěsti,

buď milion vyhrajetě

či v špitale se octnětě,

a co budě s republiku

dobře - zle s tu politiku?

Lude s jejich pověrami

těžke maju včil hadani!

Ale radši přes ten děň

třa se těšiť na březeň!

Z Proskovic nam přišla zprava -

aji tam se tisk vydava,

do ňho z obce zpravy daju,

i občani přizpivaju.

Naš Zpravodaj je měsičnik,

proskovicky zas občasnik -

menuje se FLORIAN.

Naš by měl měť meno JAN -

tam je puť na Florijana,

u nas v květňu zas na Jana!

Jak to kdysik byvavalo,

že se peři škubavalo,

v ledňu tym včil roby žiju:

třa dodržeť tradyciju!

Choť baj deky su včil v modě,

peři furt se chce v narodě.

Ať snih, věter či mraz kruty,

navleču se kabat, buty,

zavěje či naledi,

robečkam to něvadi!

Po obědě hned šmaruju,

z doly, z hury shromažďuju,

jedna druhu už pobiza -

bo lepši ež televiza

a to robske vysilani

u Dvorského je škubani!

"Jela sem do Intersparu

nakupiť tam věci paru,

ať trochu věc ušetřim,

baj za jidlo, co furt jim.

Všecko možne sem viděla,

brala to, co sem něchtěla -

doma sem to spočitala,

o tři stovky sem věc dala -

tak šetrna je sem - vdova!"

beči tětka Paličkova.

"Včile děprem šetřiť budu -

a zalepim tym čim hubu!"

Povědal chlop metrakovy:

"Vyzkušal sem se sport novy:

třicet metruv skočiť z mosta

pry věc je to snadna, prosta.

Kazajku mi navlikali

a na lana připutali,

duša ve mně byla mala,

ale za mnu fronta stala,

hledi na mě rodina,

esli sem je hrdina:

tato - něvahej a skoč!

Enem nězrob veletoč!

Letim luftem tvrdy, křivy -

chvalabohu - je sem živy -

bo to vitě, moje kila...!"

Tětka ten strach pochopila.

Stary člověk je bezzuby,

protezami se šak chlubi.

Pravi Cilka: "Je to pro smich -

jedenast je zubuv vlastnich!"

Milka na to: "Co povědaš?

Myslela sem, že nic nemaš!"

"Ale - ja mam svojich ešče pět,

šak muj Pepa rovnych šest!

Tuž ty zuby - štyry řady -

spočitamy dohromady!"

Dale budu meněj psať,

bo třa druhym misto dať

na inzerat, na reklamu,

k psaňu druzi se dostanu!

A vy všeci, co uzřitě,

napiště to a pošlitě,

redaktorka - ta je mlada,

od staršich se dovi rada,

co se děje v dědině!

Pochvala Vas němině.

B Růžena Forgačová Na okraj (III), 2002?

http://starabela.cz/zpravodaj/zprav0602/0602_04.html

Jak se delši doba mině,

třa se divať po dědině,

co se lepši, co spravuje,

co noveho kaj funguje.

Vy teho věc uviditě,

všudě pěšky pochoditě,

ja už enem tak dokola,

bo nožiska mě furt bola.

Chodniky se prodlužuju,

lude to moc pochvaluju,

bo se chodi bezpečně.

U Janíčka koněc je,

v cestě stromy stalete

stoja tajak zaklete.

Včil třa pry dal uvažovať,

jak bezpečnosť zajišťovať.

Tež je novy kus chodnika

naprotivo Masaryka.

Chalupa, co pošta byla,

v novym havu se zjevila,

že je šumna se přesvěčtě

na tu vedle šak něhleďtě.

Pěkna je všil plocha nova,

tam, co tětka Borakova

svoju chajdu mivala.

Dědina moc ziskala.

Po cestě ku Majerovcu

jezdi se včil po kobercu,

ale ni po kovralovym,

šak po novym asfaltovym,

přikopy jak podle šňury

rovne, čiste, žadne ďury.

Hodiny na naši věži

dluhe roky nam čas měři,

rafiky šak zrezavěne

su tym chodem unavene

a tak včile spočivaju,

na opravu se počkaju.

Na krchov je nova brana,

zase inač udělana -

radosť maju navštěvnici,

ale aji nebožtíci,

co jich z domu nosa sem,

nazpadek šak nikda ven.

(Enem na ni napis není,

co nutil na zamyšleni.)

Zase zkradla banda - kera? -

deset keřuv u kostela,

na Zamčisku stromek v květu.

Kdo svědomi vrati světu?

Žaden něchce futro - travu,

ta je včile na otravu,

zahrady su něsečene,

ale strojkem vyholene.

S bělskym mlynem se něhyba,

v tu stranu se každy diva,

co jdě pěšky lebo jedě:

v tym mistě je furt škaredě.

Všecko se včil vylepšuje,

ale cosik furt chybuje -

není obchod s butami!

Zato štyry s kvitkami.

V Proskovicach byla puť,

stara tětka měli chuť

do labuti nasedať,

na dědinu podivať.

Tuž s obsluhu diskutuju,

peněženku ukazuju,

chcu - jak budu na vršičku -

ať zastavja na chviličku.

Jak labutě se vznašaju,

tětka aji strach baj maju -

navrchu se rozhližali,

šťastně na zem přistavali.

"Nale tětko - co blaznitě -

v takych rokach se vozitě?"

Tak vam to všil vypovim:

chtěla sem se na komin

- na naš - z vyšky podivať,

či ho nětřa spravovať!"

Honza přidě a pozdravi:

"Co noveho dněskaj, babi?"

"Kdosik z rana volal domu,

hledal tě po telefonu."

"Co tež chtěl - a kdo to byl?"

"Počkej - un se představil

a měl také meno zname,

hevaj hodně uživane-

Novak - lebo Vopička -

či tak jaksi" - řekla babička.

Na obid měl Oldra gulaš,

roba pravi - "Pozdrav tu maš,

z Luhačovic je poslany,

pěkny pohled malovany...."

"To mi asi majster piše,

leči se tam, bo zle dyše."

"Borak chlop - šak z Luhačovic

ma kuseček do Vizovic

Slivovicu tam popije,

tajak mladik hned ožije,

ta pusobi věc ež zdravě -

enem to mi vrta v hlavě,

že chce šeptat ti do uška

a že meno ma Miluška!"

Pravi mama: "Jiřičku -

ty němaš rad babičku?

Že něchceš jisť na prazniny

k babi vedle do dědiny -

dyť tam možeš s klukami

litavať za humnami..."

"Nahodu mam ju moc rad,

byť tam něchcu akorat,

bo se zlobi, jak furt litam

a každy děn kajco schytam,

jak sem hodny, posedim,

zle u babi pochodim,

bo přes deň či před večerem

hnedka lita s teploměrem,

stuka, beči - bobečku -

ty maš isto horečku!"

Včil prazniny - tu v dědině,

za humnami či v cizině,

v Řecku, Gronsku, na Korsice,

na Islandě či v Africe -

po svojimu uživajtě,

domu radi se vracajtě!

PS:

Jak se jaro v leto měni,

su hev další SEZNÁMENÍ,

co přichoďa do redakce

luďam lubi se ta akce,

bo furt tajně dufaju,

že se s kymsi poznaju...

B Růžena Forgačová Seznámení, 2002?

http://starabela.cz/zpravodaj/zprav0402/0402_07.html

Mam auto, aji byt,
chtěl by sem se oženiť.
Děvčat fura, něznam žadnu,
bojim se, že zle dopadnu.
Něchcu krasu, či cenosti,
enem ať ma dobře cnosti

Hledam chlopa, co ma syna,
ja sem Lojska, cera Tyna.
Jak by smy se seznamili,
svaďby dvě by naraz byly

Ozvi se mi - lásko moje!
Měla sem už lasky dvoje,
odešly mi do něznama,
dvěma děckam sem včil mama.
Chlopi plaťa, někdy ni -
s penězami pomož mi!

Je sem vdovec, mam dvě cery,
brzo by se vydať chtěly,
sam zustanu, to ja vim,
pravja, ať se oženim.
Kera vdova by mě chtěla,
potem vnuky rada měla?

Mlada sem je, něsměla,
hledam k sobě partnera.
Enem ten ma u mě šance,
kdo ma tučne konto v bance.

Přijela sem hev z ciziny -
ze Slovenska, od Žiliny.
Chlop tam pro mě neni pravy,
najdu štěsti u Ostravy?
Nejlepši by z Běle byl,
jak v raju by se mnu žil!

Do slunka a něpohody
potřebuju hned dvě roby,
tu jednu do společnosti,
tu druhu do domacnosti,
ta prvni by nóbl byla,
druha všeckym navařila -
enem ať se něhadaju,
o mě dobře se staraju.

Hledam chlopa, baj v duchodu
pro manželstvi bez rozvodu.
Ja už sem raz rozvedena,
včil už chcu byť zajištěna.

Sem pětrazy rozvedeny
a včil sem je opuštěny,
sedum většich děcek mam,
pravja - tato, něbuď sam!

Ja sem neni bohaty,
zato sem je fusaty,
tu ozdobu němam marnu,
pry to doda věcej šarmu!
Možna, že se najdě taka,
co na fusy se nalaka!

Oženim se s mladu ženu.
Pojeděm na dovolenu -
pro krasu a pro radosť!
Enem ať ma peněz dosť.

Dej mi lasku - ja ju vratim!
Choť baj na dvě děti platim,
dyť je to včil běžna věc!
Svobodny sem mladeněc.

LAŠTINA/TĚŠÍNSKÁ SLEZŠTINA

http://www.sweb.cz/ls78/ponaszymu.htm

SLEZŠTINA

ČEŠTINA

SLOVENŠTINA

POLŠTINA

KANAÁNŠTINA (KNÁNŠTINA)